Teoreticky by se mohlo zdát, že je to naše každoroční soustředění už celkem ohraná písnička, ze které se pomalu stává stereotyp. Opak je pochopitelně pravdou a pokaždé je to ještě o kus extrémně nezapomenutelná jízda.
29.7. jsme to letos odstartovali. Zas a opět na Míreči, jak se jmenoval jeden z dřívějších článků, je pořád aktuální. Každý rok jsme překvapení, jak se tábor v čele s paní majitelkou Lenkou (děkujeme a zdravíme) mění a vylepšuje. Jídlo opět top strop – potvrzeno na dětech, bazén, zázemí, okolí, prostě fajn. Před chatkami okolo třetí hodiny svolává úplně první nástup zhruba padesáti mladým hasičům 12 odvážných vedoucí. Pravidla, upozornění, rozdělení chatek, prvotní seznamovačky s novými členy, zabydlení se, první večeře, hygiena a první uložení ke spánku, které bylo hlavně ten první večer pro ty nejmladší trošku náročnější.
Ráno je klasické a velmi oblíbené – opět odzkoušeno na dětech. Ranní rozcvička (kde je první den úspěch, že víc jak půlka mladších nepřišla v pyžamu) a lehký ranní výběh se koná opravdu každé ráno, program na celý den je náročný, tak aby se těm našim dětem nic nestalo. Letos se nám sešly tři týmy mladších, tři starších, obě kategorie byly rozděleny podle svého SDH a dva týmy dorostu, které jsme namíchaly, aby byly oba týmy vyrovnané v soutěžích. Každý tým měl svého vedoucího.
Za celé soustředění jsme všichni absolvovali dvě cesty na zmrzlinu do Mirotic. Na samotné cestě byly stanoviště, na kterých plnily týmy úkoly, které souvisí jak s hrou Plamen, tak i úkoly, které byly prostě nějak zajímavé. Starší například zjišťovali od místních obyvatel Mirotic bližší a zajímavé informace o městě Mirotice, doporučuju se jich zeptat na výsledky, které z rozhovorů získaly. (:D) Morseovka, či pro ty nejmenší například sbírání borůvek. Program hasičských věcí se soustředil na požární útoky, střelbu ze vzduchovky, dopravní značky, technické prostředky a velmi oblíbené uzle – opět odzkoušeno na dětech. Mladší často hrály tichou poštu, díky které poznaly a za deset dní třeba dokázaly říct „Popokatepetl“, zahrály si aktivity, šátečkovanou a tak celkově se z nich stala skvělá sehraná partička. Když se například stýskalo jednomu, většina ho v tom nenechala a stýskalo se jim taky.
Všichni jsme si to dohromady snažili maximálně užít. Vodní balónky byly prostě top. A nejen pro děti. Vedoucí pochopitelně museli vyzkoušet, jestli balónky fungují tak jak mají a když došly balónky, přišli na řadu kýble s vodou… ledovou vodou, to zas měli nejvíc pod palcem starší. Zábava na hodiny prostě. Další věc, která je pro tohle soustředění nezapomenutelná jsou berle. Možná by se tenhle článek mohl jmenovat #KdopřežijeMíreč2022. Asi je možná důležité podotknout, že nezasahujeme do řad dětí. Na #KdopřežijeMíreč2022 si letos vystačili dva vedoucí. Lenča byla prostě a jednoduše odvážná a pevná v tom, že bude dětem obětovat maximum a Míra místo vlajky zlomil sebe. Míry příběh se váže na dorosteneckou bojovku. Ta byla bezvadná, každopádně místo dorostenců spíš víc bojovali vedoucí, ať už o chtíč ukradnout dorostencům i druhou vlajku nebo bojování se strachem v noci (zdravím Elišku). Reagování na krizové situace mají nacvičenou především naši vedoucí policisté, kteří úspěšně Míry zlomeninu prospali. Ani mladší se staršími jsme o bojovku neochudili, pro ně si bojovku připravili dorostenci. Ti největší borci (hlavně starší) byli samozřejmě úplně nejstatečnější, minimálně před bojovkou a ráno po ní.
Za těch deset dní jsme toho stihli opravdu dost, zároveň mám pocit, že jsme nestihli skoro nic. Byla to rychlá jízda. Mám pocit, že jsme všichni odjížděli přejedení, a tak nějak spokojení i přes fakt, že hlavně mladší už se tak těšili do náruče rodičů, že to bylo skoro až nepochopitelný. Děkuju za všechny tyhle táborníky, hroudu smíchu, novejch zážitků a dalšího náramku s korálky za činnosti do sbírky.
PS: Soptíka vyhráli opět Zalužanský, takže je zase doma. ♥
Eliška Fremrová
SDH Zalužany, SDH Bohostice
