Mladí hasiči SDH Jevíčko ve Finsku 17.–23. července 2016

Vše začalo koncem dubna, když jsme dostali nabídku vycestovat na mezinárodní hasičský tábor do Finska. Po zjištění informací od vedoucího tábora, které byly v němčině a nám je přeložil Google translator, jsme udělali schůzku s rodiči a dohodli se, že pojedeme. Náklady na jednu osobu zahrnující letenku a ubytování byly spočítány na 8.000,- Kč. Celkem se nás domluvilo dvacet. Díky sponzorům se podařilo pro všechny účastníky zajistit nové stejnokroje PS II, kufr, batoh, dvě táborová trička, upomínkové předměty a dary.

Neděle 17. července

Ráno v 6:00 jsme odjížděli od Domu hasičů v Jevíčku. Převážili jsme kufry, rozloučili se s rodiči a vyrazili auty do České Třebové na vlak. Vlakem jsme dorazili na hlavní nádraží v Praze a odtud MHD na letiště. Zde jsme se bez problémů odbavili a zjistili hroznou zprávu. Letadlo má dvě hodiny zpoždění. Naštěstí jsme byli v kontaktu s Tinnou (Finka co umí trochu česky). S více jak dvouhodinovým zpožděním jsme se v 14:45 odlepili od země a hurá směr Helsinky. Zde jsme se setkali s řidičem autobusu, který nás očekával s cedulkou SDH Jevíčko. Autobus byl dvacetimístný a měl malý kufr. Naše zavazadla proto skončila i v uličce. Po dvou hodinách cesty jsme ve 20 hodin (posun času o hodinu více jak u nás) dorazili na místo. Zde nás přivítalo vedení tábora v čele s Tinnou a Florim (vedoucí naší táborové skupiny). Ihned jsme si dali večeři a převzali pokyny. Flori nám ukázal vozík, kde máme své stany a museli jsme si je postavit. Zbytek naší táborové skupiny (Finové) nám pomohl. Začalo první dorozumívání dětí v angličtině, kterou umí snad každý Fin. Ve 22:00 bydlíme a jdeme spát.

Pondělí 18. července

Ráno po snídani, ke které byla kaše, která nám moc nechutnala, jsme šli vyrobit dvě fotbalové branky. Společně s Finy jsme se rozdělili na čtyři skupiny. Projektanti, zásobovači materiálem, dodavatelé nářadí a montážní skupina. Po třech hodinách práce a zdokonalování komunikace byl krásný výsledek. Poté jsme si dali oběd – k našemu překvapení jsme se dozvěděli, že Finové obědvají pouze polévku. Po obědě jsme prošli kurzem záchrany osob. Vyzkoušeli jsme si nepřímou masáž srdce na cvičebních panácích (andulách). Po cvičení jsme podnikli průzkumnou procházku po celém tábořišti a našli jídelnu, infocentrum, pláž, diskotéku a sauny. Večer pro nás Flori nachystal grilovačku a seznamovací večer. My jsme předali upomínkové předměty a zbourali poslední bariéry v jazyce a studu. Náročný den zakončila sauna.

Úterý 19. července

Ráno po snídani jsme se vyrazili podívat do místního městečka Padasjoki, kde jsme poznali přístav u největšího finského jezera (60 km na délku). Nafasovali jsme GPS lokátory a pomocí souřadnic jsme poznávali městečko. Skončili jsme na obědě v pizzerii. Také jsme zakoupili kakao k dochucení ranní kašeJ Po obědě jsme se přesunuli ke skále, kde všichni slaňovali. To nás velice bavilo a všichni jsme si vyzkoušeli slanit alespoň malou skálu. Někteří si vyzkoušeli i tzv. černou s převisem. Večer byla opět zasloužená sauna a trochu osobního volna.

Středa 20. července

Dnes byla konečně díky kakau dobrá snídaně. Hned po snídani jsme měli kurz vyprošťování z havarovaných vozidel. Všichni si vyzkoušeli stříhání vozidla pomocí hydraulického vyprošťovacího zařízení. Zde jsme dokonce Finům ukázali jak odstranit B sloupek za pomocí V střihu a vyměnili si spoustu zkušeností. Polovina naší skupiny se přesunula k jezeru, kde se učila záchranu tonoucího z vodní hladiny. Musíme uznat, že Finové mají dobrý způsob a přiučili nás něčemu novému. Po obědě jsme se zúčastnili táborové hry s různými soutěžemi. Během soutěží několik z nás připravovalo ukázku českého požárního útoku. Po velké improvizaci jsme vše nachystali. Stroj FOX III s elektrickým plynem, hadice ROTT a savice DIN. Základnu jsme zhotovili z podlážek do stanů a káď vyrobili Finové z klecí na nářadí a plachty. Náš útok trval 36 vteřin, ale s improvizací to byl úspěch a jsme asi držitelé Finského rekordu v požárním útoku. Útok měl veliký úspěch. Následovala sauna a minidisco, kde jsme nezaháleli a tancovali s místními.

Čtvrtek 21. července

Jako každé ráno nás probudila táborová píseň v už v půl osmé. Kdo chtěl prolítnout sprchou, musel si přivstat. Po snídani nás čekala výuka motorových stříkaček, kdy jsme se dozvěděli něco o motorech a o tom, jak fungují. Zjistili jsme, že plovoucí čerpadlo používají i ve Finsku místo motoru na lodičku. Druhá polovina naší skupiny šla trénovat záchranu tonoucího z vodní hladiny. Po obědě jsme simulovali turisty v lese, kteří si rozdělali oheň na zakázaném místě. Přijeli finští dorostenci a museli nám oheň uhasit. Jelikož nám nerozuměli, byla to veliká legrace. Také jsme se zapojili do soutěží Aquarius, kde nejlepší byly Vilma, Peťa a Simča. V 17 hodin jsme vydali všem večeři. Mluvili jsme na všechny účastníky česky, a proto nám to trvalo o trochu déle. Konan dělal DJ české hudby. Při tomto úkolu se všichni hodně nasmáli. Po večeři nastoupila námi nominovaná čtveřice (David, Honza, Aleš a Mára) na fotbalový turnaj. V tomto turnaji neměli konkurenci a přivezli jsme domů zlaté medaile. Po fotbálku zasloužená sauna a odpočinek.

Pátek 22. července

Po snídani nás čekala praktická zkouška formou velice zábavné hry, kterou vám určitě někdy představíme a po obědě test. Všechny úkoly jsme zvládli na jedničku a obdrželi průkaz finského mladého hasiče, kde je zaznamenáno vše, co jsme plnili, zaznamenáno a příště si ho musíme dovést. Finští vedoucí nám předali nějaký ten prezent a zhodnotili jsme celý tábor. Večer přišlo MEGADISCO. Bylo to něco neuvěřitelného. Ze začátku nuda, ale my jsme se nenechali zahanbit a roztancovali celý tábor. Během disco jsme se občerstvili a pokračovali dále až do 23.00. Zde se upevnila česko-finská přátelství a vyměnili jsme si kontakty mezi sebou!

Sobota 23. července

Po snídani jsme se zúčastnili posledního táborového nástupu, kde se s námi většina rozloučila. Potom jsme  zabalili kufry na cestu domů, složili stany a uklidili tábořiště. Po obědě přišlo loučení se zbytkem česko-finské skupiny INTERNATIONAL RESCUE, které bylo velice dojemné a pak už následovala cesta na letiště v Helsinkách. Momentálně sedíme v letadle ve výšce 11.000 m nad mořem a letíme rychlostí 780 km/h a vracíme se domů. Doufejme, že už cestu zvládneme a zase někdy ve Finsku.

A jaké poznatky si z Finska odvážíme? Je zde o hodinu více, není tu v noci tma, je tu chladněji. Hasiči mají úplně jiné spojky na hadice a savice. Všichni jsou přátelští!

Ve Finsku mladí hasiči skoro vůbec nesoutěží podle nějakých pravidel, ale učí se hasičským dovednostem a připravují na vstup do výjezdových jednotek ve svých 18 letech.

Na závěr děkujme všem, kteří se na realizaci našeho výletu podíleli pomocí či financemi. Poděkování patří všem sponzorům a to Městu Jevíčku, Czech Blades, AVEKO, Matoušek CZ, Rustika, Večerka Jevíčko, S-Cart, KSH Pardubického kraje. Ještě si můžeme jenom přát, že se splní, to co jsme si ve Finsku slíbili, a to dlouhodobou mezinárodní spolupráci a setkání alespoň jednou ročně.

Jiří Bidmon, vedoucí tábora