Začínali v kolektivu mladých hasičů, věnovali se požárnímu sportu a postupně se zapojili do činnosti jednotky sboru dobrovolných hasičů obce. Martin Kejval, Ondřej Kubiš a David Svoboda ze Srbic u Teplice popisují svoji cestu, přípravu i zážitky z prvních výjezdů. Jejich zkušenosti ukazují, jak důležité je nabídnout mladým členům možnost pokračovat v odborné hasičské činnosti také po skončení dorosteneckého věku.

Martin Kejval je členem SDH Srbice od roku 2014. Od mladších žáků se věnoval požárnímu útoku, převážně běhu na 60 a 100 metrů s překážkami i disciplínám TFA. Ve dvaceti letech je druhým rokem členem výjezdové jednotky. Absolvoval RescueCamp a kurz nositele dýchací techniky.

O svém budoucím zapojení měl jasno už jako dítě. „Od malička jsem věděl, že až budu dospělý, chtěl bych se stát členem výjezdové jednotky. Motivovalo mě, že můžu pomáhat lidem, kteří to nejvíce potřebují, zachraňovat jejich majetek a zabránit tomu, aby při požáru vznikly ještě větší škody,“ vysvětluje Martin.

Před prvním výjezdem prošel potřebným školením, seznámil se s technikou a fungováním jednotky. Poprvé byl vyslán během silného větru k poškozenému semaforu, kterému hrozil pád do vozovky. „Po konzultaci s profesionální jednotkou byl semafor sundán pomocí automobilového žebříku a předán pracovníkovi odpovědnému za signalizační zařízení. Potom jsme se vrátili na základnu,“ vzpomíná.  Projekty typu RescuCampů zaměřené na přípravu budoucích členů jednotek jsou podle něj přínosné a pomáhají mladým lidem získat potřebné zkušenosti ještě před jejich zařazením.

Také devatenáctiletý Ondřej Kubiš prošel od mladších žáků řadou disciplín požárního sportu. Členem SDH Srbice je od roku 2013. Běhal požární útoky, šedesátky i stovky, a právě on přivedl srbické závodníky k disciplínám TFA. Podílí se také na akcích sboru a pomáhá při sportovních soutěžích.

Po nástupu do zaměstnání musel kvůli nedostatku času závodění omezit. Ke sboru si však našel jinou cestu. „Řekl jsem si, že alespoň takto můžu našemu sboru pomoci, a vstoupil jsem do výjezdové jednotky,“ popisuje Ondřej.

RescueCamp ani obdobný přípravný program před vstupem do jednotky neabsolvoval. Podobné projekty přesto vítá. „Myslím, že je to dobrý základ. Člověk získá určitou představu o tom, co ho čeká, a může to snížit stres před prvním výjezdem.“

Na ten svůj si musel chvíli počkat. Několikrát dorazil ke zbrojnici krátce poté, co už jednotka vyjela. Když se konečně dočkal, čekalo ho odstraňování uhynulých ryb z okolí rybníka. „Byl to takový pohodovější začátek,“ říká s odstupem.

Největší zásahové zkušenosti má z trojice třiadvacetiletý David Svoboda. K dobrovolným hasičům přišel už jako dítě. Po několikaleté přestávce se v roce 2021 stal členem JSDHO Srbice, kde dnes působí jako strojník a velitel družstva. Absolvoval odbornou přípravu nositele dýchací techniky, strojníka a velitele družstva.

Významnou roli při jeho rozhodování sehrála rodina. Jeho otec Petr se během Davidova působení u mladých hasičů zapojil do SDH a později se stal profesionálním hasičem HZS Ústeckého kraje. „Do jednotky jsem vstoupil hned po osmnáctých narozeninách. Chtěl jsem pomáhat druhým, lákal mě také adrenalin a šel jsem ve stopách svého táty,“ shrnuje David.

Prostředí jednotky dobře znal, a proto pro něj bylo začlenění přirozené. „Velitele Karla Mauleho i ostatní členy jednotky jsem znal, takže pro mě byl vstup jednoduchý.“ Jeho první zásah byl podstatně náročnější než u ostatních dvou mladých kolegů. Jednotka vyjela k požáru osobního automobilu v plném rozsahu. Posádku tvořili cizinci a komplikací byla jazyková bariéra.

„Bylo trochu náročnější se s nimi dorozumět, ale spolupracovali jsme a všechno proběhlo v pořádku. Byl to pořádný první adrenalin a na svůj první výjezd nikdy nezapomenu,“ vzpomíná David. Také on by uvítal další projekty zaměřené na odbornou přípravu nových a budoucích členů jednotek.

Příběhy Martina, Ondřeje a Davida mají společný základ. Všichni získali vztah k hasičům už v dětství, prošli prostředím kolektivu mladých hasičů i sportovního oddílu a následně našli své místo ve výjezdové jednotce. Každý přitom vstupoval s jinými zkušenostmi a každý zažil odlišný první zásah.

Právě přechod od mladých hasičů a dorostu k dospělé odborné činnosti představuje období, ve kterém lze rozhodnout o dalším zapojení mladého člověka. RescueCamp, navazující odborné programy, praktické výcviky a systematická práce se mladými hasiči mohou členům sdružení hasičů usnadnit rozhodování, zvýšit jejich jistotu a připravit je na odpovědnost spojenou s činností v jednotce.

Děkujeme Martinovi, Ondrovi i Davidovi za jejich příběh a těšíme se na další.

SH ČMS